10 věcí, které nikdy neříkejte vinaři
1) „Tak máte to dobré, ale v pátek jsem si koupil v supermarketu jednu láhev a ta
mi moc
chutnala,
to byste měl zkusit.“
Bohužel je docela rozšířený názor, že vinaři a obchodníci s vínem svou práci dělají jen za
účelem
šíření lidského blaha bez nároku na odměnu. Prostě, že je to jen tak baví a na živobytí
jim posílá
vinařský fond paušální měsíční poplatek. Není to pravda. Každý vinař se snaží vyrobit svá vína co
nejlépe. Jsou ochotni o tom diskutovat a podělit se o zážitky. A opravdu je
nezajímá, co jste kde
jinde koupili. A už vůbec to nechce poslouchat ve svém sklípku. Je to, jako byste přijeli do
autoservisu a řekli: „Dobře to tu děláte, ale u nás v Brně to dělají líp“.
2) „Brr, frankovka, to nepiju. Loni jsme si s manželkou dali jednu ve Znojmě a bylo
nám
špatně…“
Víno nejsou rohlíky. Odrůd a druhů vína je mnoho. Stejně jako vinařů. Frankovka od vinaře A chutná
(nebo může chutnat) jinak než od vinaře B. A pokud vám nechutnala Frankovka, nebyla třeba chyba
v odrůdě, ale ve vinaři…
3) „Nejlepší odrůda je chmel a nejlepší vinice jsou u Plzně…“
Jste na ochutnávce. Nebo ve vinném sklípku. Je fajn vědět, že vám pivo chutná. Ale ruku na srdce,
opravdu si myslíte, že tuto informaci vinař ocení? Takovým humorem se diskvalifikujete nejen před
vinařem, ale i před ostatními klienty a kolegy.
4) „Vynechte to povídání a nalejte už! “
I když je to pro mnohé překvapení, výroba a prodej vína je práce. Dokonce povolání. A ne
lehké
(z mnoha důvodů). A pokud vám k vínu někdo podá informace (v míře stručné, ideálně i zábavné),
je přinejmenším slušnost ho vyslechnout. V opačném případě můžete být za svou nepozornost
odměněni
obsahem svých pohárků.
5) „A nebyla by sleva? Na náměstí v konzumu mají láhev i za 70Kč…“
Každé víno má svou cenu a svého zákazníka. Nicméně čekat, že za pár desítek korun dostanete
tekutou
perlu jižní Moravy, je dost naivní. Každý vinař si je velmi dobře vědom hodnoty svých vín a…čím dál
tím častěji i hodnoty svého zákazníka. Věřte, že šikovný vinař sám odmění vzorkem či slevou
svého
oblíbeného a věrného zákazníka. Škemrání vám do této kategorie nepomůže. A mimo to, žádost
o slevu
znamená, že si práce vinaře nevážíte a sám sebe považujete za jakéhosi „VIP“, který je něco víc
než
ostatní. Klientelismus do vína nepatří!!
6) „Vy jste vinař, já jsem pivař a co má být.“
Odpověď je částečně již v bodě 3. Není to nic proti pivu. To je dokonce ideální na srovnání
pH po
dlouhé degustaci (konzumaci) vín. Ale použití slova pivař podle vzoru vinař postrádá logiku. Vinař
pracuje, pivař pije, nevyrábí pivo, to dělá pivovarník rsp. sládek. Logika je to stejná jako když
obyvatele mého rodného města kdysi skloňovali název místního obchodního centra (jednoty) Centrum
podle vzoru rum –
„jdu do centrumu…“
7) „Proč je to tak drahé, vždyť vám to tu roste samo.“
Tradiční odpověď je – „tak si to zkuste sami“ – vinař jsou tři povolání v jednom:
A) vinohradník – musí se na vinici ohánět, aby měl dobrou surovinu.
B) vinař – musí surovinu správně zpracovat a nepokazit to, co zdárně započal na vinice
a
C) prodejce – vyrobit je těžké, ale prodat dnes ještě těžší.
8) „Co to tam cítím, tam něco lijete do toho vína?“
Když ve víně ucítíte vůni pro vás neznámou, neváhejte se zeptat. Můžete narazit třeba i na
korkové
(závadné) víno a i další účastníci degustace ocení, že jste je varovali před napitím. Ale
pokud
zrovna nestojíte na sídlišti před cisternou s moldavskou poznávací značkou, je dost
nepravděpodobné,
že by vinař do vín něco „lil.“ V restauraci se také nezeptáte číšníka, když vám přinese řízek,
zda vám na něj neplivnul.
9) „Diplomy, medaile, ocenění….to si vytisknu na tiskárně taky.“
Všichni vinaři (a nejen oni, drtivá většina živnostníků, řemeslníků atd.) jsou na svou práci
hrdí.
Po všech útrapách (viz bod 7), administrativních „obstrukcích“ konečně vyrobí a nalahvují
víno
a jsou
samozřejmě potěšeni, když je někdo pochválí. Všichni máme rádi ocenění. Někdy stačí poplácání po
ramenou, souhlasné pokynutí hlavy. Ale když může vinař získat diplom, medaili či další více či méně
široce uznávané ocenění své práce, proč by říkal ne. Není třeba to jakýmkoliv způsobem znevažovat.
Už proto, že nabídka vín je dnes tak široká, že vodítko určitého ocenění může konzumenta vína
přivézt k lahvi, která mu bude chutnat. Na druhou stranu jsou vinaři, kteří se už více
soustředí
na medaile, než na víno…
10) „Tak není to špatné, ale nebyla by kola?“
Ne, ne a ne. Opravdu není normální do vína lít něco jiného než vodu a to jen pokud si
chceme udělat
střik. Zvyklost „houby“, neboli míchání vína s hnědou limonádou je zde sice extrémně rozšířená,
ale
to nemění nic na tom, že je to barbarství. Pokud obsah tetrapacku smícháte s bublinkovým
UHL
(univerzální hnědá limonáda), prosím. Je-li vám 16 a potajmu to popíjíte někde za garáží, máto
své
kouzlo. Ale jinak – nikdy. A nikdy to neříkejte vinaři. A nikdy neříkejte v cizině,
že to v Čechách
děláme. Prosím. I když vám to třeba chutná:)
zdroj:
vino.tk